• Výstava Krása stromů

Krása stromů. Takový název nesla listopadová výstava v Městském muzeu Antonína Sovy v Pacově, jejíž vernisáž se konala ve středu 3. listopadu. Výstavu společnými silami připravili Městský úřad Pacov, muzeum A. Sovy, Středisko ekologické výchovy Mravenec a Český rybářský svaz Pacov. Její zahájení si vzal na starost Miloslav Daněk z odboru životního prostředí a památkové péče pacovského městského úřadu.

Jak již název napovídá, obsahem expozice byly stromy a zase… stromy. Stromy kolem nás, jejichž přítomnost nám přijde jaksi samozřejmá, takže mnohdy ani nemáme čas zadívat se do jejich korun a sledovat tak proměny, jimiž tito velikáni krajiny procházejí v času. Návštěvníci zhlédli zajímavé velkoformátové fotografie, a fotodokumentaci z průběhu udržovacích prací snad nejznámějšího pacovského stromu – habru zvaného „Rozkošák“. Nechyběly ani fotografie historicky či přírodovědně zajímavých stromů z okolí Pacova doplněné o doprovodné texty.

Výstava trvala do 21. listopadu 2010.

Fotografie:

• Výstava  Bláznit je lidské… aneb proč být normální

V pátek 7. května se konala v pacovském muzeu Antonína Sovy vernisáž výstavy Bláznit je lidské, aneb proč být normální. Hudební vystoupení zajistila Pacovská Družina, o duševních nemocech promluvil MUDr. Libor Macák z táborské psychiatrické ambulance a pracovnice pelhřimovského Fokusu. Výstavu lze navštívit do 30. května 2010.

Fotografie:

• Výstava  Za obzor

Ve čtvrtek 4. března se konala v Městském muzeu Antonína Sovy v Pacově vernisáž výstavy Za obzor. Výstavu připravil Český svaz ochránců přírody Pacov (ČSOP Pacov) spolu s Mladými ochránci přírody (MOP). Výstava mapuje především bohatou činnost MOP Pacov a trvá do 21. března 2010.

Fotografie:

• Výstava  Třídím, nejsem břídil

V pondělí 1. února byla v Městském muzeu Antonína Sovy v Pacově zahájena výstava s ekologickou tématikou – Třídím, nejsem břídil. Výstavu zahájila Iva Razimová z Městského úřadu Pacov – odbor životního prostředí a památkové péče, dále promluvili starosta města Pacova Lukáš Vlček spolu s Miroslavem Markem z agentury Dobrý den a Romanem Zouharem z obalové společnosti EKO-KOM a.s. Výstava je veřejnosti přístupná do konce měsíce února.

Fotografie:

• Výstava  150 let ochotnického divadla v Pacově

V sobotu 21. listopadu proběhla v Městském muzeu Antonína Sovy vernisáž výstavy 150 let ochotnického divadla v Pacově. Výstavu zahájil prezident Herecké asociace, známý herec Václav Postránecký, hudební skladatel Vadim Petrov a starosta města Pacova Lukáš Vlček. Výstava trvá do konce prosince.

Fotografie:

Foto: Zdeněk Klika

• Výstava Jak správně třídit odpad?

V pondělí 4. května se v pacovském muzeu Antonína Sovy konala vernisáž výstavy Jak třídit odpad. Výstava přibližující problematiku třídění odpadu trvala do 24. května 2009. V rámci vernisáže byly oceněny děti z pacovských základních a mateřských škol, které se zapojily do soutěže U nás se třídí, u vás ne? a jejichž práce na toto téma byly vyhodnoceny jako nejlepší.

Fotografie:

Foto: Zdeněk Klika

• Výstava k nedožitým 75. narozeninám umělce Vysočiny akademického malíře Jiřího Mádla 26. února – 29. března 2009 

Je jen málokdo, koho neosloví jméno Jiřího Mádla. Tento malíř a grafik (*13.3.1934  +1.3.2008) byl nesporně nejvýznačnějším výtvarníkem české strany Českomoravské vysočiny dvacátého století. A v Pacově vystavoval velmi rád, kupříkladu se zde představil soubornou výstavou mimořádného rozsahu ve výstavní síni bývalého klášterního kostela sv. Václava. Poslední Mádlova výstava s příznačným názvem Krajem Antonína Sovy se konala v Městském muzeu v létě roku 2004. Jeho vztah k Pacovu však byl mnohem důvěrnější. Nejen krajina, ale i lidé a největší z pacovských rodáků Antonín Sova, ovlivnili jeho život a dílo. Sám s citem pro malířskou impresi byl znalcem a obdivovatelem díla velkého básníka, což se odrazilo i v portrétu, spodobňujícím tuto osobnost. Pacov, Stražiště, Vyklantice, Lukavec  – všechna tato místa nemohl na svých cestách za krásami a tajemstvím Vysočiny minout a výtvarně nezachytit. Jen mimochodem se mi vybavují slova Oldřicha Mikuláška: „Mrtva je krajina nepoznaná. Nepoznaná zůstává krajina nemilovaná.“  A Jiří Mádlo tuto krajinu miloval a znal a zachytil ji v řadě kreseb, grafik a obrazů, především olejů, podobně jako vzdal hold této krajině jeho přítel, básník Ladislav Stehlík. Zvlášť grafika prozrazuje jeho mimořádný kreslířský talent, zručnost a cit pro barvu a zachycení tvaru ve zkratce. Každá linka má svůj účel a dotváří nenapodobitelnou atmosféru díla, které dosáhlo obdivuhodné šíře. Jiří ve své tvorbě nikdy neustrnul, stále objevoval a nalézal nové kombinace tvarů a barev a to nejen v malbě, ale i v grafice. A Pacov hrál ve výstavní činnosti Jiřího Mádla funkci jakéhosi uklidňujícího Tuscula, kam se s potěšením vracel. Je těžké hledat slova rozloučení s někým, kdo je ve svém díle neustále s námi. Ale přesto si musíme připomínat přátele, kteří nám ze všech sil rozdávali radost a krásu. A právě to byl hlavní důvod výstavy grafiky Jiřího Mádla, ke které se spojily Městské muzeum Antonína Sovy v Pacově, Masarykova dělnická akademie ve Žďáru nad Sázavou, sběratel Bedřich Kocman a další nadšenci.

Luboš Göbl

• Přednáška Jihočeské vánoce & křest knihy Lidé zapomenutého kraje

Ve středu 10. prosince se v Městském muzeu Antonína Sovy konala přednáška Jihočeské vánoce. Přednášejícím byl Dr. Jiří Prášek, ředitel Prácheňského muzea v Písku. Přítomné posluchače velmi poutavě seznámil s mnohdy již zapomenutými vánočními zvyky a tradicemi. Zajímavé bylo jistě i vyprávění o obyčejích, které jsou regionálně vázané na Písecko a okolí. Celý výklad byl doplněn o promítání diapozitivů s dobovými fotografiemi, vánočními reklamami apod. Na přednášku navázal křest nové knihy „Lidé zapomenutého kraje“ autorů Vlastimila Simoty a Elišky Stejskalové. Knihu návštěvníkům představil starosta města Lukáš Vlček, který společně s ředitelem muzea Vlastimilem Simotou nově vydanou publikaci symbolicky pokřtil. Zájemci si mohli nechat knihu podepsat od jednoho z autorů.

Fotografie:

Foto: Zdeněk Klika

• Malíř Jan Autengruber na výstavě Sváry zření v Ostravě

Osobnost známého pacovského rodáka akademického malíře Jana Autengrubera (1887–1920) není nutné v obecnějších souvislostech představovat, připomeňme jen, že základní výběr tvorby tohoto umělce mohou zájemci shlédnout ve stálých expozicích Městského muzea Antonína Sovy. Osud nestavěl se vůči Autengruberovi vždy příznivě; dvojnásobný držitel ceny Akademie v Mnichově a zahraničními kritiky vysoce hodnocený malíř se ve vlasti uznání nedočkal. Předčasné úmrtí zavedlo pak jeho umělecký odkaz na okraj zájmu a proto prof. Vojtěch Lahoda v katalogu vydaném u příležitosti výstavy díla z let 1910–1920 uspořádané v Národní galerii v Praze roku 2002 nazval úvodní studii příznačně Malíř Jan Autengruber: Mezi slávou a zapomněním. Naznačená charakteristika k naší radosti zvolna pozbývá nechtěné bipolarity. V Galerii výtvarného umění v Ostravě se v období 3. 12. 2008 – 28. 2. 2009 koná výstava Sváry zření. Fasety modernity na přelomu 19. a 20. století (1890–1918). Na této prestižní expozici bude vystaveno téměř 400 děl od nejvýznamnějších umělců působících na přelomu 19. a 20. století, mezi které realizační tým složený z renomovaných odborníků zařadil i několik obrazů Jana Autengrubera. Jan Autengruber se konečně ocitá ve společnosti velikánů našeho moderního umění, představitelů několika generací a nositelů různých výtvarných stylů, jakými byli malíři Antonín Slavíček, Emil Filla, Václav Špála, Josef Váchal, Jan Zrzavý, František Kupka a řada dalších. Pocta, jíž se takto Janu Autengruberovi dostalo, dobře ukazuje kvality velmi talentovaného a pracovitého umělce, na nějž může být rodné město právem hrdé.

• Odpoledne poezie

V sobotu 20. září se v Muzeu Antonína Sovy konal tradiční literární pořad Odpoledne poezie, kterým se muzeum i účinkující přihlašují k tradici básníka Antonína Sovy. Své básně zde přednášela trojice pacovských básníků Eliška Rudolfová, Pavel Pavlík a Vlastimil Simota st. doplněná o Ludmilu Votápkovou, která na závěr zarecitovala verše Antonína Sovy. Hudebně doprovázel Karel Juráň.

Fotografie:

Foto: Zdeněk Klika

• Sovův Pacov

Ve čtvrtek 18. září se konal v pacovském kině vzpomínkový pořad s názvem Sovův Pacov, který byl věnován osmdesátému výročí úmrtí básníka Antonína Sovy.  Celým večerem provázeli Jana Hrušková spolu s Karlem Drbalem, kteří retrospektivně vylíčili básníkův život. Procítěná recitace Sovových veršů v podání herce Jana Přeučila a básníkova zhudebněná poezie písničkáře Jiřího Bílého velmi citlivě doplňovaly celý životní příběh Antonína Sovy. Na závěr byl připraven křest CD s nahrávkami Českého rozhlasu a projekce dokumentárního filmu režiséra Tomáše Váni o A. Sovovi – Kruh se uzavírá. O jedinou vadu na kráse celého pořadu se nakonec postarala technika, která bohužel pár minut před koncem filmu vypověděla službu.

Fotografie:

Foto: Zdeněk Klika

• Výstava Ivana Šmilauera – Druhý břeh

Vernisáž výstavy v bývalém klášterním kostele sv. Václava („Kaple“) se konala v sobotu 2. srpna od 15 hod. Hudební vystoupení – Mirek Šmilauer.„Pře­kračovat na druhý břeh může být stejně náročné a složité jako vylézt na vysokou horu. Když zdoláme vyhlédnutý vrchol, většinou jsme odměněni větším rozhledem do kraje nebo dobrým pocitem zvýšeného tepu srdce. Jakmile řeku překročíme, dostane se nám daru vidět vše z odstupu – z té druhé strany. Jaký je to pocit, vzpomínáte si? Ivan Šmilauer si vybral tento název pro svou výstavu záměrně, i on se rád dívá z těch druhých břehů. Přesvědčíme se o tom na jeho výstavě soch a obrazů. Může se nám zdát, jakoby jsme je již někdy zhlédli, jejich formu, styl, barevnost. Podívejme se na ně lépe, jinak, možná se nám podaří více – překročíme řeku.“

Mg. A Dagmar Šubrtová

Fotografie z vernisáže:

Foto: Zdeněk Klika

• Výstava Jana Zoubka a Zdeňka Jizery Vonáska 

V neděli 1. června 2008 proběhla v Muzeu Antonína Sovy v Pacově vernisáž výstavy akademického sochaře Jana Zoubka a malíře, grafika, fotografa a spisovatele Zdeňka Jizery Vonáska. Výstava trvala do 20. června.Přeč­těte si „neúvodní slovo úvodem“ Zdeňka Jizery Vonáska (formát doc)

Fotogalerie z vernisáže:

Foto: Zdeněk Klika

• Výstava loutek z dílny Marionety Truhlář 

V neděli 4. května 2008 ve 14.00 hod byla v Městském muzeu Antonína Sovy v Pacově zahájena výstava loutek z dílny Marionety Truhlář. Majitel loutkářské firmy pochází z Pacova, kam se neustále vrací za svojí rodinou a příbuznými. Za posledních patnáct let existence firmy se zapojila do tvorby a výroby marionet značná část rodiny, kde byla živá umělecká tradice.

Marionety Truhlář podporují uměleckou tradici českého loutkářství již patnáct let. Společnost organizuje loutkářské výstavy, spolupracuje s více než 60 českými výrobci loutek, profesionálními designéry a výtvarníky, jejichž tvorbu představuje ve dvou vlastních specializovaných galeriích v Praze. Pavel Truhlář se svou kočovnou loutkovou divadelní společností Teatro Truhla pořádá představení po celé republice i okolních evropských státech. Naposledy dokonce až v Číně, kde na sklonku roku 2007 byl pozván koordinátory českých center a české ambasády v Pekingu zahrát improvizované loutkové představení u příležitosti ukončení výstavy českého designu a zároveň zahajovali výstavu české knižní ilustrace.

Již třetím rokem je otevřena loutkářská dílna na Malé Straně v Praze, která mimo jiné pořádá kurzy pro děti i dospělé. V malostranském ateliéru vznikají loutky vyráběné dle tradičních technologií, inspirované historickými předlohami z prvního desetiletí 20. století i marionety pro loutková představení. Ručně řezbované originály do sbírek po celém světě vznikají také v pacovské dílně Daniela Truhláře. Více podrobnějších informací se můžete dozvědět na stránkách www.marionety­.com. Chystaná výstava bude průřezem tvorby pražského ateliéru a pacovské dílny.

Zdenka Owenová

Fotogalerie z vernisáže:

Foto: Zdeněk Klika

• Duffek & Zeman – obrazy a keramika

Ve čtvrtek 3. dubna byla v Městském muzeu Antonína Sovy v Pacově slavnostně zahájena výstava Obrazy keramika autorů Jiřího Duffka a Aleše Zemana. Vernisáž otevřela a provázela formace domorodých bubeníků Tranquileros. Po přivítání početných návštěvníků se zahajovacího proslovu ujal Jan Tomášek z Muzea Vysočiny v Pelhřimově. Známý pacovský výtvarník Jiří Duffek vystavuje obrazy malované pastelem, na kterých velice zdařile předvádí svá „klasická témata“, tj. ženy v jejich mnoha podobách a náladách a také krajiny inspirované pobyty v Itálii. Sluší se připomenout i Duffkovy obrazy rodného Pacova (celkové pohledy na město, kostely). Keramik Aleš Zeman se po několika letech vrací na půdu pacovského muzea a prezentuje stolní soupravy, hrnky, džbány, dekorativní mísy, svícny a aromalampy. Výstava Obrazy keramika, která byla expozicí prodejní, trvala do 27. dubna.

Bc. Vlastimil Simota

Fotografie z vernisáže

Foto: Městské muzeum Antonína Sovy v Pacově

• Už dávno jsem tě měl rád, Pacove

Letošní první výstavou v Městském muzeu Antonína Sovy se stala výstava kreseb básníka, spisovatele a malíře Ladislava Stehlíka. Uspořádáním výstavy se pomyslně setkaly dvě stoletá jubilea – v tomto roce uplyne jedno století od umělcova narození a zároveň si připomínáme sté výročí založení pacovského muzea.

Ladislav Stehlík se narodil 26. června 1908 v Bělčicích na Blatensku. Absolvoval učitelský ústav v Příbrami a již za studií psal a publikoval básně inspirované přírodou a krásami rodného kraje, byl autorem drobných cestopisných črt a literárně a výtvarně zaměřených kritik. Působil na několika školách, v letech 1930–1945 v pošumavském Myslívě na Klatovsku, který se mu stal druhým domovem. V myslívském období poznal F.X.Šaldu, dopisoval si s básníky Josefem Horou, Jaroslavem Seifertem a Františkem Halasem. Po příchodu do Prahy učil do roku 1968, potom se zcela věnoval umělecké a kulturní práci. Vešel do úzkého styku s literární a uměleckou společností, přátelil se kupř. s malířem Josefem Ladou. Ladislav Stehlík za svůj život napsal celou řadu básnických sbírek, debutem byly Barevné dálky, z dalších uveďme vysoce hodnocenou sbírku Kvetoucí trnka, Zpěv k zemi, Voněly vodou večery, Dub královny Johanky a Vratečín. Pro děti tvořil verše, které byly otištěny v obrázkových knihách Josefa Lady (Ladovy veselé učebnice). K poezii pro malé čtenáře jej inspirovaly také obrázky Mikuláše Alše (Od jara do zimy). Námětem kreseb předvedených na mnoha výstavách mu byla důvěrně známá jihočeská krajina.

Nejznámějším a hojně vyhledávaným Stehlíkovým dílem je trilogie Země zamyšlená. Knihu můžeme označit jako lyricky laděný místopis jižních Čech. Autor na svém putování krajinou poznal mnohá zajímavá místa a pamětihodnosti, sbíral pověsti a zaznamenal lidské osudy a příběhy, vydával se po stopách umělců a dalších osobností. To vše jedinečným prozaickým způsobem spolu s vylíčením přírodních krás viděných očima bytostného lyrika vložil do knihy oslavující jeho milované jižní Čechy. Země zamyšlená se dočkala několika vydání. Zprvu byla doprovozena obrázky akad. malíře Aloise Moravce, druhé a další vydání pak Ladislav Stehlík na radu malíře Josefa Lady ilustroval sám, dlužno dodat, že velmi zdařile. Při psaní Země zamyšlené nemohl L. Stehlík vynechat městečko Pacov, rodiště jeho oblíbeného básníka Antonína Sovy. Jedna z kapitol druhého dílu proto nese nadpis Krajinou básníkovou a začíná větou, která byla zvolena jako název výstavy v pacovském muzeu. Spisovatel navázal přátelství s ředitelem muzea Janem Zoubkem, který se mu stal zasvěceným průvodcem po městě a okolí. Čtenáři se tak dočtou nejen o Pacovu a Lukavci, místech sovovského kultu a nezapomínejme, že i zajímavé historie; společně s L. Stehlíkem vystoupají na vrchol Strážiště a zví mnohé o krajině a vsích na jeho úpatí, navštíví kupř. malebné Vyklantice a vzpomenou outěchovickou myslivnu, poznají i poněkud stranou položenou Těchobuz, zapsanou do povědomí pobytem Bernarda Bolzana nebo projdou branou přepevného hradu Kamene, aby se na konci kapitoly vrátili zpátky do Pacova. Kde jinde se uzavře putování Pacovskem, než u Sovova pomníku v parku.

Vřelý vztah Ladislava Stehlíka k Pacovu trval i nadále. U příležitosti 25. výročí úmrtí Antonína Sovy L. Stehlík připravil k vydání Sovovu sbírku Z mého kraje a byl též autorem předmluvy. V srpnu roku 1958 promluvil při odhalení Sovovy pamětní desky na budově knihovny a přispěl článkem do sborníčku Antonínu Sovovi kytka polního kvítí z Pacova. Ladislav Stehlík rád navštěvoval naše město, muzeum a přátele, které zde našel. Pacov si připomenul umělcovy pětasedmdesáté narozeniny v roce 1983 výstavou obrazů v muzeu. Zasloužilý umělec L. Stehlík zemřel v Praze 11. září 1987. Díky laskavosti a vstřícnosti paní dr. Blanky Stehlíkové, která spravuje Stehlíkův umělecký odkaz, se připojilo Městské muzeum A. Sovy k několika velkým muzeím a galeriím, která v souvislosti s výročím Ladislava Stehlíka pořádají výstavu z jeho rozsáhlého díla. Výstava kreseb „Už dávno jsem tě měl rád, Pacove“ byla slavnostně zahájena ve čtvrtek 6. března. Návštěvníci měli možnost spatřit kresby ze Stehlíkova putování Pacovskem, básnické sbírky, knihy a další předměty. Na vernisáži zazněly Stehlíkovy verše i četba ze Země zamyšlené.

• Píšťala, na níž hrál život

literární pořad k výročí narození básníka A.Sovy. Večer poezie s Ivanem Martinem Jirousem. 26. února – Městské muzeum A. Sovy od 19 hodin. Vstupné: 20 Kč

V Městském muzeu Antonína Sovy se uskutečnil v úterý 26. února od 19:00 hodin literární pořad, jehož jediným účinkujícím byl uznávaný básník Ivan Martin Jirous. Datum konání ani jeho umělecké obsazení nebylo zvoleno náhodně. Ve stejný den v roce 1864 se narodil básník Antonín Sova. Ivan Martin Jirous patří ke ctitelům Sovova díla a několikrát jeho básně recitoval v samostatných pořadech, které našemu rodáku věnoval. Na večeru poezie tak v muzeu zazněly verše Antonína Sovy a autorský přednes poezie Ivana Martina Jirouse. Krátké vysvětlení k názvu pořadu – jako „píšťalu, na niž hrál život“ charakterizoval A. Sovu, věčného básníka soucitu a vzdoru, známý literární kritik F.X.Šalda.

Ivan Martin Jirous (1944) přezdívaný Magor je výraznou osobností české kultury. Tento básník, ikona undergroundu, dřívější umělecký vedoucí legendární hudební skupiny Plastic Poeple of the Universe, účastník na vydávání samizdatové edice Vokno, signatář Charty 77, vyjadřoval zcela jasně nesouhlas s komunistickým režimem a byl za to dlouhodobě pronásledován. Z tvorby I.M.Jirouse uveďme např. sbírku Magorovy labutí písně, souborné vydání básní Magorova summa a známou Pohádku pro Františku. Jirousovy byla za celoživotní básnické dílo v roce 2006 udělena Cena Jaroslava Seiferta.

Fotografie:

Foto: Zdeněk Klika

Comments are off for this post